Japonská bojová umění jsou uznávaná po celém světě a patří do kulturního dědictví této země. Pod pojmem bojové umění je třeba si představit nejen tradici školení pro boj, v rámci kterého se člověk učí dovednosti boje, ale patří sem také rozjímání, duševní disciplína, sebeobrana a sebedůvěra.
Japonská bojová umění můžeme dělit na dvě základní skupiny. Jsou jimi budžucu (umění válečníka) a budó (cesty válečníka).
Budžucu je skupina bojových umění, která byla vytvořena ve feudálním Japonsku. Jejím účelem bylo získání moci. Díky tomuto umění si měl bojovník chránit život a majetek. Cílem budžucu je zabít, ale i přesto je nutné dodržet morální kodex samuraje bušidó. Rozlišujeme ozbrojené budžucu (např. umění boje s dlouhou holí, umění lukostřelby, bojové umění a schopnosti nidži, umění boje s kopím...) a neozbrojené budžucu (umění harmonie ducha pohybu, umění jízdy na koni...).
Budó vychází z budžucu. Hlavním rozdílem mezi těmito základními skupinami je v tom, že budžucu představuje souhrn bojových umění, které jsou rozvíjené přísně účelově, zatímco budó se sice vyvinulo z budžucu, ale kromě bojů se více zaměřuje na výchovní a morální stránku člověka.
Konkrétními japonskými bojovými uměními jsou:
Jde o poměrně nové bojové umění, které vyjadřuje způsob života v harmonii s přírodou. Hlavním cílem při boji je, aby bojovník dostal kloub útočníka do bolestivé polohy, a to s využitím vlastní energie. Aikido bylo vytvořeno Moriheiem Ueshibou.
Judo (Kodokan Judo) vzniklo z několika škol džiu-džitsu. Jde o sebeobranu neozbrojeného člověka. Původním cílem bylo usmrtit útočníka. Bojovník má možnost poškodit tohoto útočníka, ale také může pouze nad ním převzít kontrolu a vysvětlit mu, že si počíná špatně. Síla útoku tu nejde proti síle obránce. Ten se snaží útoku vyhnout. Právě kvůli tomu patří judo do tzv. měkké školy bojových umění.
Dalším známým japonských bojovým uměním je karate. Má však čínský původ, a proto se původně nazývalo „čínská ruka“. Moderním mistrem tohoto umění je Gičin Funakoši. Tento mistr říkal, že nejde jen o bojové umění, ale zároveň také o prostředek tvoření charakteru. Roku 1955 vznikla Japonská asociace karate. Tuto asociaci vedl Funakošim a ze začátku neměla příliš členů. Postupně se ale velmi rozšířila. Dnes jde o velmi populární soutěžní sport, ve které jde jak o fyzické schopnosti, tak o mentální kázeň.
Sumo je japonským národním sportem od období Edo, tj. od let 1600 - 1868. Tradice sumo je tu přes 1000 let. Tento sport má své tradice, přísná pravidla a souvisí s ním i obřady, které jsou pevně dané. Techniky zápasu se dělí do těchto kategorií: tlačení (cuki), strkání (oši), úchopy (jori).
Chcete strávit dovolenou či zájezd jinde? Pak zkuste Itálie (Bibione, Rimini) nebo exotiku jménem Seychely.
Dalšími japonskými bojovými uměními jsou Ba jutsu, Batto jutsu, Bujinkan Dojo, Jodo, Jo jutsu, Ju jutsu, Jutte jutsu, Hanbo jutsu, Hojo jutsu, Iaido, Kendo, Ken jutsu, Kyudo, Kobudo, Naginata do, Ninjutsu, Nippon kempo, So jutsu, Shorinji kempo, Shuriken jutsu a Taido.